Jak získat palačinku v Brasserii La Gare

Cestou ze setkání v AmCham jsem dostal chuť na kávu a palačinku. Na kávu mám chuť několikrát denně, ale chuť na palačinku mne samotného překvapila. A protože cestou přes náměstí Republiky jsem narazil na francouzskou Brasserii La Gare (V Celnici 3, Praha 1), přání se dalo realizovat.

Příjemný interiér, vůně jídla, vypadalo to nadějně. Naděje pominula, když jsem si objednal palačinku. Servírka mi suše řekla, že palačinky jsou jen k snídani. Vyslovil jsem podiv nad tím, že je palačinka považována výhradně za snídaňové jídlo a řekl jsem, že mi to trochu připomíná McDonald´s, kde Vám taky neudělají snídani, jakmile mine půl jedenáctá. Zjevně jsem si dovolil příliš a na takové nemístné žertování nebyla servírka naladěna. A tak se na mne (ne)milá servírka utrhla, že když jsou palačinky k snídani, tak je nemůžu mít v půl druhé a jestli se mi to nelíbí, tak ať to neříkám jí, a co že vlastně chci… a škoda, že nedokážu zaznamenat ten tón.

Nemaje valně chuti se přít, požádal jsem ji, aby odešla a poslala za sebe k našemu stolu někoho jiného, protože s ní jednat nechci. Kysele odkráčela a potkávajíce kolegyně a kolegy, hezky si jim postěžovala. A nikdo nešel, a nešel, … Takže muselo nastat, co nastalo – nechal jsem si zavolat manažera restaurace. Přišel mladý muž, který zjevně rozuměl své práci. Nebyl rád za to, co jsem mu popsal, ale omluvil se za servírku a velmi příjemně s námi probral potíže s personálem, které ostatně zná, byť v různých obměnách, každý kdo pracuje s lidmi.

Dobrá zpráva na závěr: Palačinku jsem dostal a zjevně nebyl žádný problém ji udělat. A byla výborná. Manažer podniku nám jako omluvu přinesl čtyři dortíky, které jmenoval nějak francouzsky, a ty byly taky dobré. I káva mi chutnala, takže vlastně asi zase někdy zajdu. Třeba měla slečna jenom blbej den.

Radomil Bábek, Praha, 12.3.2013