Konečně spravedlivé divadelní představení!

Jsem gurmán. Mám rád dobré jídlo, dobré pití, obrazy, muziku a …pochutnávám si i na dobrém divadle.

Mým oblíbeným divadlem je Komorní činohra Pod Palmovkou. KOČka, jak jí sami divadelníci říkají, dělá poctivé divadlo, založené na dobrém textu, herecké akci a výborném režijním vedení. Scéna je vždy jednoduchá, ale působivá, hudba vynikající. Přiznávám, že můžu být ovlivněn tím, že principálem a režisérem je můj bratr, ale každý, kdo do KOČky zajde, si udělá úsudek sám.

Všichni, kdo do KOČky chodíme, jsme si zvykli, že se vždy pobavíme. Žádná povrchní řachanda, ale vtipné, byť mnohdy trochu mrazící divadlo. Výtah, Orchestr, Pacient doktora Freuda, Noc bohů, Panika, Jak jsem se učila řídit, to jsou některé z povedených titulů. Výborné provedení, a skoro vše české premiéry.

V pátek, 31. 5., dávala Komorní činohra premiéru hry „Skromnost“ argentinského dramatika Rafaela Spregelburda (1970). A jako vždy zajímavý text v české premiéře. Dále už to však bylo jiné, nežli u předchozích kusů.

Popsat děj si netroufám. Ne, že by nebyl, ale je dosti složitý, ve dvou časových rovinách a  osmi figurách, které hrají čtyři herci. Ještě teď, pár dnů po představení, mám o čem přemýšlet. Jednoznačně se dá toto představení označit za divadlo pro náročného a vyspělého diváka (ta věta se mi moc líbí, je to taková hezká floskule, a kdo by se nepovažoval za vyspělého diváka, že?).

Jedno si však o Skromnosti dovolím tvrdit s jistotou: Je to spravedlivé divadlo! Tentokrát se vyrovnaly síly a nasazení jeviště i hlediště. Všichni byli na jedné lodi. Herci i diváci byli na konci pěkně unavení a všichni si tohle představení museli poctivě odpracovat. Přesto to stálo za to, a máte-li chuť protáhnout si mozkové závity, zajděte na Skromnost.

Radomil Bábek, Praha, červen 2013