Tatarák párty

Minulou sobotu jsme si pochutnali na tatarském bifteku. Sešli jsme se tři páry, a přípravy se chopili tři muži – můj bratr, asibudoucí zeť a já. Tenhle nápad si musím pochválit, protože každý jsme vyrobili úplně jiný tatarák a odpoledne se tak stalo docela zajímavou ochutnávkou. Soutěž jsme z toho nedělali, protože naše ženy by jistě nadržovaly každá tomu „svému“ (nebo ne?).

Nebudu se rozepisovat o receptu na tatarák, protože toho je na internetu spousta, navíc každý to už asi umí. Jen se podělím o několik svých postřehů:
Podle doporučení Filipa Sajlera jsem tentokrát zkusil květovou špičku (místo pravé svíčkové) a maso bylo výborné (a za polovinu ceny).
Opravdu žádný kečup.
Trocha olivového oleje může tatarák příjemně zjemnit.
Kdo chce ostřejší, pak doporučuji spíše chilli nežli pepř (i když ani ten nesmí chybět).
Na jemno (ale hodně na jemno!) nakrájené kyselé okurky dodají tataráku příjemnou, mírně nakyslou příchuť.
Vajíčkem, samozřejmě pouze žloutkem, nešetřím – dávám jeden žloutek na každých 150g masa.
Tatarák jíme s topinkami – někdo rád jen na sucho pražený chléb (pak doporučuji lehce potřít olivovým olejem), já raději ty klasické topinky smažené, ovšem pozor!, výhradně na sádle.

Pokud se někdo bojí, že mu bude po tataráku těžko, tak nebude. Je to lehce stravitelné jídlo. Těžko nám bývá po topinkách a česneku, který na ně dáváme.

A co pít? Každému dle jeho chuti. My jsme původně plánovali (a připravili) červené víno, ale nakonec jsme všichni dali přednost vychlazené plzni. Tak ať i Vám chutná.

Radomil Bábek, Praha, 15.1.2013